Můj příběh

A s jediným pro mě důležitým tématem – dítě. I když jsem si s někým zavolala, málokdy se poštěstilo, že by to byla mamča se stejně starým dítětem a tudíž i se stejnými tématy jako já.

Mrzelo mě, že nemám s kým sdílet svoje nadšení pro „jinou“ výchovu. Přečetla jsem pár knih, e-booků, prošla hromadou online kurzů, z každého si vybírala to, co bylo mně a mému dítěti příjemné, toužila jsem po někom, kdo to má podobně a mohly bychom si vzájemně dávat tipy a zkoušet nové věci. To se mi ale moc nedělo.

A tak jsem nejednou vzala do ruky mobil a mrkla na Instagram na ty dokonalé mamainfluencerky a snažila se inspirovat od nich. Ani to nebylo ono.

Během celé mateřské mě od úplné samoty držela nad vodou i práce. Sice jsem ji už nedělala s velkou chutí a nadšením, jako dřív, ale bylo to aspoň drobné vytržení z domácího kolotoče. 

Jak syn povyrostl a vydal se prvním rokem do školky, měla jsem bláhový pocit, že budu mít celé dny hromady času a nabrala si o dost víc práce. První 2 měsíce to byla pohádková pohoda, syn šťastný z nových dobrodružství, já najednou měla čas a zase svou práci…ale pak se to spustilo, neštovice, nachlazení, synův úraz, 2 operace. 

Z pravidelného chození do školky zbyla jen občasná návštěva a moje totální vyčerpání z akčního dítěte, které je celé dny se mnou doma a kvanta práce, kterou jsem doháněla po nocích. Hravě bych zvládla jedno nebo druhé, ale obojí už bylo nad moje síly.

Protože se mám fakt ráda, přišlo moje rázné bouchnutí do stolu a ukončení veškeré dosavadní práce (po 13 letech). A naordinovala jsem si absolutní volno září-prosinec 2024. Prostě taková moje náhrada za mateřskou 🙂

A jak to dopadlo?

V září jsem ještě dodělávala starou práci a v říjnu chtěla cvičit, odchodit si zanedbané prevence a lenošit. Syn chodil na celé dny do školky a mně bylo po něm smutno, tak jsem ho vyzvedávala po o 🙂 Cítila jsem velký klid a uvolnění. 

Moje hlava ale neumí moc odpočívat a čím dál častěji a silněji se mi vracela jedna uložená myšlenka. 

Chtěla jsem, aby maminky, jako jsem byla já, měly bezpečné místo, kam mohou se svým dítětem přijet, sdílet bez obav své pocity, bavit se o tématech, které je právě zajímají, aby mohly někde načerpat síly, od srdce se zasmát, dobře a bez práce se najíst a hlavně, aby se necítily SAMY. Aby měly místo, kde najdou spřízněné duše. 

A tak na přelomu září a října 2024 vznikly Laskavé pobyty (i s tímto názvem) v mojí hlavě a začaly se dít neuvěřitelné věci. Do týdne byly domluvené skvělé lektorky, báječná chaloupka i kuchařky. Nadšení všech, komu se zmíním, mi stále dodává velkou sílu a jistotu.

Je 30. 10. 2024 a já venku na terase píšu na svůj rozpracovaný web tento příběh s obrovskou zvědavostí, jestli si ho někdy někdo přečte. Jestli se opravdu moje pobyty pro ženy, maminky stanou. Ještě je přede mnou velký kus práce, ale mám zvláštní pocit, že tohle všechno má konečně smysl.